V Moskvě se v posledních týdnech stalo novým zvykem velmi časné vstávání, aby lidé stihli vystát frontu na benzin. Tato praxe, která byla dříve téměř neznámá, je nyní součástí každodenního života mnoha obyvatel ruské metropole. „V metropoli benzin pořád seženete, ale na východ od Moskvy už ne,“ upozorňuje spolupracovník redakce Aktuálně.cz Jiří Just. V nedávném rozhovoru se Just zmiňuje o nedostatku pohonných hmot, který se stal hlavním tématem hovorů mezi lidmi a na sociálních sítích. Zároveň také poznamenává, že i prezident Vladimir Putin se touto problematikou zabývá, přičemž pro obyčejné Rusy není jiná možnost než si stěžovat a brblat, neboť veškeré ostatní akce jsou v současné situaci velmi omezené.
Just dále popisuje, že v jeho bezprostředním okolí zavřela oblíbená čerpací síť Gazpromněfť. Tento krok byl důsledkem masivních škod na rafinerii, která pokrývala přibližně 40 procent spotřeby paliv v regionu. Tyto škody vznikly po nedávném útoku ukrajinských dronů, což jen zhoršilo situaci s dostupností benzinu. Na čerpacích stanicích ostatních dodavatelů, jako je například Lukoil, se každé ráno tvoří dlouhé fronty trvající desítky minut. Cisterny s palivem totiž přicházejí na pumpy pozdě v noci, což nutí místní obyvatele vstávat velmi brzy, aby měli šanci na zakoupení alespoň malého množství benzinu.
Nedostatek paliva se prohlubuje i v regionech
Pokud je situace v Moskvě nepohodlná, v ostatních regionech Ruské federace je katastrofální. Tento stav ilustruje klasický model, kdy jsou Moskva a Petrohrad zásobovány přednostně, zatímco ostatní oblasti jsou ponechány bez paliva. Na Severním Kavkaze a v Dagestánu prakticky zmizel benzin z čerpacích stanic. Lidé v těchto oblastech zakládají tajné skupiny na platformě WhatsApp, kde se palivo prodává za několikanásobně vyšší ceny na černém trhu. V Zabajkalském kraji, který sousedí s Čínou, čerpací stanice zavřely a zbývající zásoby jsou rezervovány pouze pro ty, kteří mají předplacené speciální karty, nebo pro právnické osoby. Na anektovaném Krymu byl prodej nafty a benzinu civilnímu obyvatelstvu dokonce zcela ukončen, což svědčí o vážnosti situace.
Oficiální propaganda se snaží problémy s nedostatkem pohonných hmot maskovat, avšak situace je tak vážná, že ji nelze ignorovat. Nejvyšší vládní činitelé, jako například šéfka centrální banky Elvíra Nabiullinová, varují před potenciálním přehřátím ekonomiky. Šéf Sberbank German Gref dokonce přirovnává současnou situaci v Rusku k pacientovi na neudržitelném válečném dopingu. Tyto výrazy ukazují na obavy z budoucího vývoje ruské ekonomiky a možných důsledků, které by mohly zasáhnout širokou veřejnost. Obyvatelé již pociťují dopady drahého zboží a kolapsu taxislužeb, což přispívá k celkovému pocitu bezvýchodnosti a frustrace.
Pragmatismus Rusů v těžkých časech
To, jak se situace s nedostatkem pohonných hmot promítá do postojů obyvatel Ruska k agresi na Ukrajině, je také zajímavé. Podle Jiřího Justa si přes 70 procent Rusů přeje konec války, avšak toto přání pramení spíše z pragmatismu než z nějaké sebereflexe ohledně vojenské agrese. Mnoho lidí se cítí jako oběti útoků a jejich touha po míru je motivována především obavou o ekonomickou situaci, nikoli hlubokým uvědoměním si morálních aspektů války. Ve společnosti sice probíhá soukromá diskuze o drahém jídle a kolapsu služeb, avšak strach z represí ze strany režimu brání občanům vyjádřit svůj nesouhlas veřejně. V zářijových volbách se tedy neočekávají žádné revoluční změny, neboť mnoho Rusů věří, že prezident Putin „nějak zvládne“ situaci vyřešit. Tento typ myšlení jen posiluje frustraci a bezmoc, která v současné době panuje v ruské společnosti.